V tomto článku si nastíníme specifika řezu hlavních ovocných druhů příklady odrůd. Pomologie je obsáhlá věda a níže uvedené je nutno brát jen jako vstupní informace k podrobnějšímu studiu odrůd.

JABLONĚ

jsou naším nejpěstovanějším dru­hem, zahrnujícím rozličné odrůdy. V ovocnář­ské literatuře je jim po právu věnována nej­větší pozornost. Odrůdy rychlého (krátkého) vývoje brzy plodí, vytváří malé koruny a rych­le stárnou.

Vyžadují intenzívní agrotechniku, místo mají v intenzivních sadech a na za­hrádkách. Vytváří krátký plodný obrost, který rychle stárne, a je proto nezbytné provádět detailní zmlazovací řez, případně i hluboké zmlazení (zakracování větví do staršího dřeva) v relativně mladém věku. Ze známých starších odrůd sem patří např. Sudetská reneta, Wage­nerovo, James Griev a Hájkova muškátová reneta. Ani v rámci skupiny nelze ovšem řez paušalizovat, protože odrůdy se vzájemně liší v dalších vlastnostech.

Například hlubší řez odrůdy James Grieve vyvolává značné za­huštění korun, je proto nutné následně počí­tat s průklestem.

Odrůda Wagenerovo vytváří velmi krátký plodný obrost, proto u ní může­me výjimečně zakládat až 5 kosterních větví. Odrůdy středně rychlého vývoje představu­jí značně různorodou skupinu. Některé tvoří krátký obrost (Parména zlatá, Baumannova reneta, Bernské růžové, Ontario), jiné středně dlouhý (Landsberská reneta, Ušlechtilé žluté), další pak plodí na koncích dlouhých výhonů (Malinové hornokrajské, Krasokvět žlutý, We­althy, Jonathan). Zatímco posledně jmenova­né výborně rozvětvují i bez zakracování a mají sklon k zahušťování koruny, odrůdy Průsvitné letní či Borovinka mají silnou apikální dominan­ci a výchovný řez u nich trvá déle. Parména zlatá s krátkými plodonoši vyžaduje zmlazo­vání, Malinové hornokrajské díky plodnosti na dlouhém dřevě plodí pravidelně i bez řezu, účelné je prosvětlování koruny.

Odrůdy po­malého vývoje vytváří většinou velké dlouho­věké stromy a prospívají i v horších přírodních podmínkách. Patří sem většina triploidních odrůd (např. Strýmka, Kanadská reneta, Jep­tiška, Boskoopské, Grávštýnské, Harbertova reneta, Blenheimská reneta, Vilémovo), kra­jových a místních_. odrůd (Hetlina, Malinové holovouské, Smiřické vzácné, Jadernička mo­ravská, Studničné). Někteří autoři sem řadí Pa­nenské české a Matčino.

Také v této skupině jsou značné povahové rozdíly. Typicky krátký obrost a plochá koruna Kanadské renety na­bádá k zakracování větví na výše postavenou větev, naopak vzpřímeně rostoucí koruny Mat­čina a Panenského se snažíme při výchovném řezu rozevírat. Smiřické vzácné a Matčino špatně rozvětvuje, Jadernička moravská a Bo­skoopské naopak výborně. Panenské české vytváří hojné vlky v koruně. U odrůd pomalé­ho vývoje se cení samozmlazovací schopnost, kdy se mohutné větve pod vlastní hmotností i tíhou plodů ohýbají a na nejvýše temenech (obloucích) se tvoří náhradní větve.

HRUŠNĚ

mají většinou vzpřímenější a řidší korunu, kratší plodný obrost s delší životnos­tí. Proto jsou obecně na řez méně náročné. Při výchovném řezu uplatňujeme hlubší zakraco­vání zejména u odrůd s více rozldaditou koru­nou (Clappova, Solanka, Špinka, Koporečka). U odrůd sevřenějšího vzrůstu (Madame Verté, křivice, Sterkmannova) dosáhneme tupějších úhlů odklonu rozpěrkami. Hrušně snáší ze všech ovocných dřevin nejlépe hluboký zmla­zovací řez, odpovídající de facto obvodové redukci. Zmlazovat lze běžně stromy ve věku 40-50 let, ale i starší. Rychlý vývoj vykazují např. tržně významné starší odrůdy Lucasova, Thirriotova, Nelisova zimní a zejména Konferen­ce a Williamsova. Zatímco Nelisova zimní či Lu­casova rostou šlahounovitě a uplatní se u nich více průklest, odrůdy Williamsova, Konference, Guyotova a Marillatova mají díky krátkému ob-rostu řidší koruny a můžeme zapěstovat až 5 kosterních větví.

Odrůdy středně rychlého vý­voje mají delší životnost a různorodé vlastnosti. Odrůda Charneuská svou nápadně pravidelnou patrovitostí připomíná smrk, Boscova lahvice, Amanliská a Clappova tvoří typické dlouhé ob­louky. Krajinářsky cenné stromy hrušní přiná­leží odrůdám pomalého vývoje. Plodit začínají nezřídka až po 10 letech (Špinka, Muškatelka šedá, Koporečka, Solanka, lokální odrůdy), do­žívají však bez problému přes 100 let. Při vý­chovném řezu volíme maximálně 4 ramena v prv­ním patře a od 4. roku zakracování nahrazujeme průklestem.

SLIVONĚ

představují nejpestřejší skupinu ovocných dřevin, zahrnující švestky (pravé švestky, pološvestky), slívy, mirabelky, špend­líky, renklódy a další. U švestek se má striktně dbát na pyramidální korunu s terminálem, renk­lódy přirozeně terminál odklání, a proto se dru­hé patro ponechává samovolnému vývoji. Dře­vo slivoní je křehké a snadno se láme, pokud jsou kosterní větve nahloučeny a nasazeny v ostrých úhlech. Výhodné je vypěstovat koru­nu řídce patrovitou či lépe bezpatrovou. U sla­bě rostoucích odrůd (Švestka domácí) na slab­ších podnožích tvoří základ koruny 5 ramen, na bujných podnožích a u silně rostoucích odrůd (Wangenheimova, Zelená renklóda) jen 4 rame­na. Obecně mají slivoně poměrně rychlý vývoj. Počáteční růst je velmi silný, u švestek prová­zený vidličnatým (kodominantním) větvením ve vrcholových částech. Konkurenční výhony musí být včas odstraňovány, případně potla­čeny Zahnovým řezem. Vstupem do plodnosti růst rychle ochabuje. Průklestem udržujeme koruny vzdušné (omezení moniliniové hniloby plodů) a regulujeme násadu. Přeplozování slívy Durancie vede k lámání stromů a předčasnému úhynu. Slivoně se v současné praxi doporučuje ze zdravotních důvodů řezat za vegetace (na jaře v květu či v létě do konce srpna) a vyva­rovat se velkých řezných ran, nanejvýše do 50 mm. To platí i pro ostatní peckoviny.

MERUŇKY

se v mnohém podobají slivoním (v mládí bujný růst a tvorba dlouhých silných výhonů). Navíc mají mnohé odrůdy tendenci rozvětvovat samovolně předčasnými letorosty, bohužel až v druhé míze (červenec, srpen) ve vrcholových částech. Šittův letní řez podporuje prorůstání s bazální částí letorostů, urychluje budování korunky a také nástup do plodnosti. Technika spočívá v zakrácení silně rostoucích letorostů (délka min 0,2 m, optimálně 12-15 listů) o 1/3 až 1/2 délky v období 1. mízy cca v dru­hé polovině května. Pozitivně oddaluje kvetení, protože na předčasných letorostech se diferen­cují květní pupeny se zpožděním a na jaře také později rozkvétají. Řez se používá v teplých oblastech, jinak hrozí mrazové poškození nově vytvořených letorostů a pupenů. V extenziv­ních sadech se dospělé stromy meruněk řežou minimálně, podobně jako třešně, protože mají špatnou schopnost kompartmentalizace. Rez má být omezen na občasný průklest, případně jen mírné zmlazení.

TŘEŠNĚ

mívají ostré úhly větví, zvláště při štěpování v korunce. Výhodnější je vysazo­vat stromky s předčasnou korunkou nebo špi­čáky. Zakracování terminálu a ramen stačí 3 roky po výsadbě, výhodné je využít techniky dvoufázového (sektorového) řezu. Udržovací řez spočívá v prosvětlování koruny a mírném zmlazování. Větší rány než 30 mm se špatně hojí. Hlubší řez je proto rizikový a neměl by být prováděn u stromů starších jak 25-30 let.

VIŠNĚ

mají odlišný růst, bohatě rozvětvují, mají podstatně větší nároky na udržovací a zejména mírný zmlazovací řez pro zabránění vyholování větví. Odrůdy s převislým charakterem růstu (Morela pozdní, Ostheimská) pravidelně zakracujeme, přičemž řežeme na vnitřní pupen. Méně náročná na řez je vzrůstná odrůda Vac­kova. V minulosti se u višní pěstovaly hustší koruny kvůli přistínění kmínků a snížení rizika vzniku klejotoku. Při současné změně klimatu a vyššímu tlaku moniliové spály se doporučují koruny naopak řidší.

BROSKVONĚ

se svým extrémně rychlým vývojem vymykají ostatním druhům. Po výsadbě
je nutné výhony hluboko zakrátit na 1. vnější pupen, v dalších letech využíváme u řady odrůd schopnosti tvorby předčasných letoros­tů a bez zakracování rychle zapěstujeme po­žadovaný tvar duté koruny se 3-4 kosterními větvemi. Nejkvalitnější květní pupeny zakládají broskvoně z postranních oček na silném dlou­hém letorostu. Pro získání kvalitních plodů i za­jištění životaschopných stromů se musí stromy každoročně detailně řezat na určitý omezený počet výhonů podle míry diferenciace květních pupenů (50-150 výhonů na strom). K mírně zakráceným dlouhým letorostům je výhodné nařezávat zásobní čípky, podobně jako u révy vinné (tzv. krátký řez broskvoní). Zajistíme tak nárůst kvalitních výhonů na další rok.

OŘEŠÁK

řez ořešáku je velmi diskutované téma. V minulosti se ořešák pěstovaný ze semen ne­doporučoval řezat vůbec z obavy před poško­zením stromů patogeny a mrazem. Semenáče mají dlouhý vývoj a dobrou samoregulační schopnost. Výchovný řez je nezbytný u roubo­vaných stromů, protože mají oproti semenáčům mnohem rychlejší vývoj. Při výsadbě stromků s korunkou často dochází v méně příznivých podmínkách k výrazné stagnaci růstu. Proto se doporučuje hluboké zkrácení všech výhonů při rašení na 2-3 pupeny s následným výchov­ným řezem do čtyř až pěti let po výsadbě. Rez provedený na podzim, v zimě nebo předjaří vyvolává výron mízy, proto se doporučuje řezat starší stromy v srpnu. Studiu ořešáku se u nás dlouhodobě věnuje pan Jaroslav Matejsek. Za vhodný termín řezu považuje pouze pozdní jar­ní období (ideálně do konce května). Podle au­tora není správné provádět při výchovném řezu přímo řez na pupen, protože přehrádkovanou dření jednoletých výhonů snadno pronikají pa­togeny. Doporučuje řez dvoufázový. Místo za-krácení výhonů se v první fázi vylomí všechny hlavní pupeny nad místem plánovaného řezu. Na vytvořených čípcích raší vedlejší pupeny mnohem později než ponechané hlavní pupeny v dolní neupravené části. Čípek je živý, aktivní, neodumírá, čímž je zabráněno infekcím. Tím­to způsobem lze vyvolat prorůstání letorostů z bazálních pupenů, a podpořit tak žádoucí rozvětvování. Čípky se odstraňují v době, kdy nové letorosty dosáhly délky 15-20 cm. Tech­nika umožňuje vytvořit pevnou, pravidelnou korunu s větším počtem postranních větví pra­videlně rozdělených v celém objemu. Pro za­bránění výronu mízy a zajištění hojení ran v té­mže vegetačním období doporučuje u starších stromů řezat větve o průměru menším než 5 cm při délce nových letorostů nejméně 3-5 cm, sil­nější větve nejméně při délce letorostů 10-15 cm. Řezné plochy ošetřuje dvojím nátěrem, vo­skem a latexem. Bílá barva latexu omezuje za­hřívání (předčasné proudění mízy) a zabraňuje degradaci vosku a vzniku mikrotrhlin. Samot­ný latexový nátěr není vhodný na jednoleté výhony, protože barva se začne propadat do přehrádkované dřeně loňského výhonu a ne­zabrání vstupu patogenů.